Lokátory Česka - Suchý vrch (JO80IB)

Suchý Vrch nebo také Dürerberg či Černý Vrch se nachází cca 2 km od obce Červená Voda v severovýchodní části Pardubického kraje. Černý Vrch jej přezdívají místní lidé proto, že jeho stráně zarostlé jehličnany se zdálky spíš černají než zelenají. Ale název Suchý Vrch je případnější, protože na něm není kapka vody, žádný pramínek, žádný potůček, žádné jezírko.      Kolem roku 1910 padl do oka turistům z Lanškrouna. Nejspíše proto, že dostat se vysokým lesem po málo schůdné cestě k jeho vrcholu patřilo k vrcholným turistickým výkonům. Na vrcholu však turisty čekala pohádková vyhlídka, proto tu chtěli postavit turistickou chatu.      Plány však bylo možno uskutečnit až po 1. světové válce. Klub českých turistů v Jablonném nad Orlicí v roce 1924 zakoupil pozemek na vrcholu. O dva roky později už tu byl položen základní kámen a 6. června 1927 byla otevřena nejen chata, ale i silnice k ní. Na vrchol Suchého vrchu byla přivedena voda a v roce 1930 postavena i 33 m vysoká vodárenská věž, která je současně i rozhlednou. A když už na vrcholu byla voda, KČT Jablonné nad Orlicí jako provozovatel chaty tu zřídil koupaliště. Tak se Suchý Vrch stal báječným turistickým cílem. V létě i v zimě - ze všech stran na něj vedou turistické stezky.      Po roce 1938 chata vystřídala řadu majitelů a několikrát změnila jméno i podobu. Dne 16.3.1939 byla chata zabrána německou armádou a byl v ní zřízen rehabilitační ústav pro zraněné letce. Po válce byla opět otevřena veřejnosti.      V roce 1953 byla chata převzata armádou (výměnou za Luční boudu v Krkonoších) a byla využívána jako rekreační středisko pro armádu až do roku 1961, kdy se vrátila do používání široké veřejnosti. Rozhledna byla v šedesátých letech osazena televizními anténami, a zároveň byla zasklena horní terasa. V osmdesátých letech zmizela celá vrchní část věže pod kovovou kuželovitou nástavbou a pro vyhlídku zbyl už jen spodní prosklený ochoz. V září 1984 byla nedaleko chaty postavena z dálky viditelná 48 m vysoká ocelová šestiboká věž sloužící jako telekomunikační zařízení.      V létě roku 2003 chata vyhořela.      Kramářova chata je už delší dobu mimo provoz, pouze v měsících duben až listopad je zde o víkendech a svátcích otevřena od 10 do 16 hodin rozhledna a malý bufet.      Na vrchol Suchého Vrchu se lze dostat jak pěšky, tak autem. Parkování na vrcholu je v sezóně placené.      Nedaleko vrcholu Suchého Vrchu se nachází dělostřelecká tvrz Bouda, která byla součástí pevnostního systému budovaného v letech 1935-38. Dělostřelecká tvrz Bouda je v současné době největším muzeem československého stálého opevnění na území České republiky. Od roku 1990 zde probíhají rekonstrukční práce, které vede soukromá firma Společnost přátel československého opevnění s.r.o. za dobrovolné pomoci desítek nadšenců z řad amatérských zájemců o čs. opevnění (bunkrologů). V průběhu několika let se podařilo zpřístupnit pro širokou veřejnost téměř celou tvrz. V roce 1995 byla tvrz Bouda Ministerstvem kultury ČR prohlášena za kulturní památku. Ročně tvrz Bouda navštíví více než 15 tisíc návštěvníků. Pověst o Suchém Vrchu      Na vrcholu Suchého vrchu stával v dávných časech krásný zámek, v němž bydlel král se svojí půvabnou dcerou. Měl ji velmi rád, ale ona byla svévolná a neposlušná a způsobila otci mnoho hoře a starostí. Jednoho dne mu došla trpělivost a proměnil svou dceru i se zámkem ve skálu, v níž je uzamčena princeznina duše. O mnoho století později přišel ke skále pastýř a našel ji otevřenou. Když vešel dovnitř, našel tam překrásnou dívku, jež právě pekla koláč. Přistoupil k ní a ona si mu začala stěžovat na svůj smutný osud a zapřísahala ho, aby ji vysvobodil. Když svolil, připravovala ho na to, co se stane: "Objevím se tu po několik nocí. Poprvé přijdu v podobě žhnoucího vepře a v rypáku budu mít klíč. Ten mi musíš vytrhnout za pomoci téhle hůlky." S těmito slovy mu hůlku podala a pokračovala: "O druhé noci mi bude žhnout jen půlka těla a v rypáku ponesu kroužek. I ten mi musíš s pomocí hůlky vzít. Třetí noc bude žhnout jen má hlava a v rypáku ponesu meč. Až mi ho vezmeš, řeknu ti, co máš dělat dál. Uposlechneš-li mé rady, přinese ti to štěstí!" Následující noc čekal pastýř u skály. Přesně o půlnoci se spustil strašlivý rámus a objevil se vepř sršící oheň na všechny strany. Pastýř se ale tak lekl, že nebyl schopen nic dělat. Vzmohl se jenom na útěk. Doprovázel ho nářek a bědování vepře, který zmizel ve skále. Zakletá princezna tak prý čeká na své vysvobození dodnes. Přečti si také: Suchý vrch, JO80IB