 |
|
|
Lokátor aneb co jste možná nevěděli (31.7.2006)
Většina z nás síbíčkářů dnes ví, co je to
lokátor a často jej využívají ke zjišťování vzdálenosti spojení
s protistanicí. Ale víte, že kdysi lokátor nebyl jen čtverec na mapě?
Lokátor byla osoba, která ve středověku byla
pověřena založením vsi či města - prováděla lokaci. Povinností
lokátora bylo najít lidi ochotné se v novém sídlišti usadit,
zastupovat je a zorganizovat veškerou činnost související bezprostředně
se vznikem osady (přesun osadníků, vyměření polností, vyklučení
lesa atd.).
Před samotným osídlením
byly mezi lokátorem a majitelem dohodnuty podmínky osídlení
(tj. práva, povinnosti, donace, právní status osidlovaného místa),
zároveň byly přesně stanoveny i povinnosti lokátora, jeho odměna,
resp. tresty pro případ nesplnění smlouvy. Těchto smluv se nedochovalo
mnoho, proto se má zato, že velká část takovýchto dohod byla provedena
ústně. Lokátor ručil za splnění této smlouvy jak osadníkům, tak majiteli.
Odměnou za provedenou práci byly obvykle
pozemky, se kterými mohl volně disponovat, v některých osadách získal
nižší soudní pravomoc, resp. (dědičný) úřad rychtáře. Někdy se
stávalo, že lokátor, který získal již rychtářskou hodnost v jedné
vsi, byl pozván vysadit osadu další.
Lokátoři pocházeli z různých sociálních
skupin, mohli to být drobní feudálové, měšťané, duchovní nebo
i poddaní. Společné pro tyto podnikatele bylo, že museli být schopni
vložit do podniku značný obnos v hotovosti.
Postupně se zdokonalil způsob kolonizace
měst i osad natolik, že spolu začalo spolupracovat více lokátorů, což
jim umožnilo osadit větší území nebo urychlit lokační proces u jednoho
místa. Tento styl spolupráce přejal např. magdeburský arcibiskup
Wichmann a podobně byly organizovány i slezské a asi i lužické weichy.
V některých oblastech, např. ve Slezsku
došlo i ke složitější strukturaci v rozdělení práce mezi lokátory.
Někdy se v pramenech vyskytuje lokátor jako jakýsi podnikatel, který
celý podnik zajišťuje finančně a zodpovídá za něj, samotnou práci s
lokací spojenou pak vykonávají jacísi "pod-lokátoři". Takovýmto
lokátorem - podnikatelem bývá nejčastěji šlechtic.
Příkladem takové dohody
mezi majitelem a lokátorem v českých podmínkách je dochovaná smlouva
z roku 1252, v níž se vyšehradští kanovníci dohodli s humpoleckým
mincmistrem Jindřichem o vysazení vsí v lesním újezdě u dnešní
Ledče nad Sázavou. Jindřich se zavázal vyměřit toto území a rozvrhnout
je na lány téže velikosti, v jaké jsou vyměřeny lány na panství
želivského kláštera ve vsích s německými osadníky. Do jednoho roka
zde musel usídlit nové lidi. Pokud by toto nesplnil, tak by pozbyl
svého lokátorského práva a lidé, kteří se za něj zaručili by museli
zaplatit pokutu 30 hřiven stříbra. Jako odměnu měl Jindřich získat
do konce života rychtářský úřad, soudní moc, kapitula mu měla
propůjčit každý sedmý a osmý lán ve vsích, které zřídí. On a stejně
i jeho dědici měli právo volně prodat nebo darovat svůj majetek
pokud ho přednostně nabídli kapitule (na rozdíl od ostatních
sedláků, kteří museli mít souhlas kapituly k převádění svého majetku).
Zdroj: Wikipedia
Zpět na seznam článků
Zatím nebyl přidán žádný příspěvek. |
|
|
|