Akciová společnost Telegrafia byla založena 18.10.1919.
V ustavující listině této nové společnosti byla významná polostátnost podniku,
t.j. 60% akcií vlastnil stát a zbylých 40% bylo vzato jako účast zaměstnanců
na jmění podniku formou zakoupení a přidělování akcií.
Jelikož první provozovna Telegrafie v Roztokách
nebyla schopna plně krýt stále rostoucí požadavky ministerstva pošt a soukromého sektoru,
bylo v lednu 1920 správní radou rozhodnuto o řešení této situace postupným včleňováním
drobných podniků, vzniklých též po světové válce pro podobné obory.
Vzrůstající požadavky státního a soukromého
sektoru na dodávky telefonních ústředen a zařízení přerůstaly v roce 1921
i tuto rozšířenou kapacitu Telegrafie, která zároveň vítězí v soutěžích
na dodávku státních i soukromých ústředen a přichází se svými nabídkami
i na zahraniční trhy (Bulharsko, Jugoslávie, Turecko), kde úspěšně čelí
zavedené rakouské a německé konkurenci. Telegrafia a.s. proto hledá vhodný
tovární objekt většího rozsahu s možností ubytování pro zaměstnance.
V únoru 1922 byly zakoupeny rozestavěné objekty firmy ZEISL, určené původně
pro výrobu obuvi, a v letech 1922-23 dostavěny nákladem 858 tisíc Kčs.
Koncem roku 1922 měl pardubický závod již 323 pracovníků a všechny 3 závody
společnosti pak 488 pracovníků. Na mimořádné valné hromadě bylo rozhodnuto
převést i sídlo z Prahy do Pardubic.
Postupem doby vyrostla v Československu
značná výrobní konkurence a v Telegrafii se začalo uvažovat o orientaci
na nově vznikající obor - radiotelegrafii. Posléze byly vyrobeny první
radiopřístroje RADIOLA (1925) - v tomto roce byla výroba převedena
do olomoucké TELEKTRY, což znamená konec I. etapy radiovýroby v pardubické
Telegrafii.
V roce 1926 je výrobní program stabilizován
a orientován na všechny druhy poštovních přístrojů vlastního typu včetně
všech součástek.
Do roku 1930 se československý telefonní průmysl
rozvinul tak prudce, že předstihl i ty země, které měly i více jak 40tiletou tradici,
jako byly např. Itálie, Švýcarsko, Dánsko a Polsko. Hospodářská krize ale zasahuje
i Československo, v prvé řadě investiční podnikání. Jsou omezovány státní zakázky
na budování telefonních ústředen a i drobné podniky šetří na investičních výdajích.
Po hospodářské krizi se intenzivně pracovalo na svém vlastním vývoji; na trh byly
dodávány každoročně 1-3 typy nových radiopřijímačů. Celkem tato předválečná éra
výroby zahrnovala 38 druhů radiopřijímačů a pokračovala prakticky bez přerušení
až do roku 1956.
Okupace ČSR německou armádou
a začátek 2. světové války znamená pro Telegrafii nejen obtížné překonávání
zhoršených hospodářských, materiálních a sociálních poměrů, ale i převzetí
další nucené výroby pro německé elektrotechnické závodní firmy MIX a CENEST,
LORENZ a BERLINA. Kromě všech záporů vnesla vojenská výroba do podniku také
zcela nové technologie, jako byly např. opracování odlitků Al+Mg a firma LORENZ
v roce 1941 zřídila v pardubické továrně i výrobu obrazovek a speciálních
elektronek pro radary, takže tím byla osvojena i sklářská, vakuová a měřící technika.
Dne 31.12.1945 na základě dekretu o znárodnění je Telegrafie a.s. včleněna
do nově ustaveného národního podniku TESLA slaboproudé a radiotechnické závody se sídlem v Praze.
Po válce, v průběhu roku 1945, byla v pardubickém závodě zajištěna
celá řada dodávek pro telefonizaci krajů, zejména Slovenska. Dále byla plně obnovena výroba
radiopřijímačů a již v roce 1945 vešel na trh radiopřijímač Liberátor, na tehdejší dobu
výrobek velice technicky pokrokový, který získal 1. místo v soutěži o národní přijímač
a byl pod názvy Klasik a Kongres vyráběn všemi tuzemskými výrobci. Objemy výroby neustále
stoupaly hlavně v oboru speciálních radiostanic pro výzbroj čsl. armády a od roku 1952 i v novém
výrobním oboru radiolokační výroby. V civilní výrobě naplňovaly program povelové radiostanice
s výkonem až 1000 W, gramorádia a hudební skříně, zesilovací přístroje a měřící elektrotechnické
přístroje.
V roce 1954 z rozhodnutí ministerstva všeobecného strojírenství byla
do Tesly postupně převáděna výroba televizních přijímačů n.p. Tesla Strašnice včetně vyvinutého
a nákupně zajištěného přijímače Akvarel s obrazovkou o úhlopříčce 43 cm. Na dalších deset let
se pak stala výroba televizorů hlavním výrobním programem podniku.
Od roku 1955 přistoupila Tesla Pardubice k rozvoji dalšího oboru,
a to komerčních magnetofonů.
Obor radiostanic, dříve pouze
speciálního charakteru pro potřeby MNO, postupně přechází počínaje rokem 1962 na vývoj
a konstrukci nové řady civilních radiostanic pro potřeby hutnictví, stavebnictví, zemědělství,
dopravy a jiných.
Obor radiolokace zaznamenává snižující tendenci,
přesto jsou vyvinuty a do výroby připraveny další modifikace lokátorů typu RP 2 a RL 2
a připravován je i říční lokátor.
V roce 1969 končí Orchidea
a o rok později experimentální výroba přenosných televizních přijímačů Camping. Další výroba
včetně vývoje je převedena do n. p. Tesla Orava. Stejný osud postihuje i vývoj magnetofonů,
který se koncentruje do závodu Přelouč a závod Pardubice pokračuje dále až typem S 41. Další
zájem výroby a odbytu se proto koncentruje na vývoj, projekci a výrobu radiostanic všech typů,
jako byly např. v roce 1966 občanské PETRA; 1967-69 mobilní, vozidlové, základnové a povelové
radiostanice pro přenos signálů dálkového návěstí, měření a ovládání. Novou cestu nastupuje
Tesla Pardubice v oboru počítačů, kde ve spolupráci s VÚMS Praha dokončuje v roce 1967 vývoj
páskových pamětí pro digitální počítače.
V květnu 1968 po dlouhých
jednáních dochází k uzavření licenční dohody s firmou BULl-Paříž na výrobu digitálního počítače
"BULL-GAMA 140", čímž Tesla Pardubice a současně i celý československý obor automatické
počítačové techniky překlenul technické zpoždění, který měl až dosud v tomto oboru za světovou
úrovní. V roce 1968 jsou k těmto licenčním počítačům připojovány páskové jednotky vlastní koncepce,
vyvinuté v Pardubicích.
Tesla Pardubice do roku 1989 vyráběla
převážně vojenskou techniku. Mezi nejznámější a dnes již legendární, patří pasivní lokátor
TAMARA. Tento systém se právem zapsal do dějin, protože je jediným systémem, který ostře
konkuruje americkému systému AWACS. TAMARA pracuje na jiném principu, ale výsledky sledování
prostoru jsou stejné. Dnes již existuje následovník BORAP.
Mezi posledními komerčními výrobky se objevily satelitní přijímače, stolní a přenosné kazetové
magnetofony. Po roce 1989 nebyl o tyto výrobky zájem, protože měly značku TESLA. Paradoxem je,
že dnes zahraniční obchodní firmy nakupují používání značky TESLA a tuto značku lepí na výrobky,
které se vyrábí Turecku, na Taiwanu a dováží se do Čech. Český občan tak kupuje zahraniční výrobek
se starou osvědčenou českou značkou.
|
